Operační terapie

Operační léčba je zaměřená zejména na odstranění příčiny obtíží. Operační léčba by měla být indikována s rozvahou a měla by být vyhrazena pouze pro případy, které se nedaří léčit intenzivními konzervativními postupy. Odlišným případem je například deformita nohy, která vede k přetěžování šlach a neoperační léčbou ji nelze odstranit.

Příkladem operační léčby svalů může být uvolnění části svalových začátků tříhlavého svalu lýtka při výrazném napětí Achillovy šlachy. V případě nestability a bolestivosti peroneálních šlach je indikována jejich stabilizační operace.  Vzhledem k tomu, že jakýkoliv otevřený operační zákrok způsobuje následné jizvy i měkkých, vnitřních tkání pacienta, se v posledních letech čím dál tím častěji používají miniinvazivní nebo endoskopické techniky (tendoskopie).

Konzervativní terapie

Konzervativní terapie postižení šlach je založená zejména na fyzioterapii. Důležité je ovlivnění stereotypů pacienta, pokud postižení vzniká nadměrnou nebo nesprávnou zátěží. Důležité zejména u postižení Achillovy šlachy je její správné protahování (stretching) a uvolnění napětí lýtkových svalů. Obtíže fibulárních (peroneálních) šlach za zevním kotníkem jsou často způsobené jejich nestabilitou. Bandáže, taping anebo pružný kinesiotaping jsou metody, které mají v těchto případech dobrý léčebný účinek.

 

V případě úponových bolestí je nejúčinnější terapie rázovou vlnou (ESWT- Extracorporal Shock Wave Therapy).  Injekční terapie je založena zejména na aplikaci krevní plasmy (PRP, Platelet-rich plasma). Nedoporučují se používat steroidní injekce, které vedou velmi často k negativnímu ovlivnění regenerace šlachy. Další možností je používání individuálních vložek do bot, které umožňují ovlivnit pozici chodidla při zátěži. 

Fyzikální vyšetření je zaměřené na postižené místo, kudy probíhá šlacha. V případě tendosynovitidy v oblasti šlachy je možné vidět otok, případně zarudnutí. Šlacha může při pohybu ve svém obalu přeskakovat anebo se objevují drobné vrzoty při tlaku na pohybující se šlachu. Bolest se zhoršuje při napětí šlachy. V případě entezopatie je bolestivý úpon šlachy. V místě úponu se může objevit otok, popř. vznikají kostní výrůstky, které jsou hmatné v podkoží.

Ze zobrazovacích metod se používá v ambulanci lékaře ultrazvukové vyšetření, které zobrazuje otok tkání v okolí šlachy, celistvost šlachy a pozici šlachy. Ultrazvukové vyšetření (USG) lze provádět rychle v různých pozicích nohy a napětí šlachy, a proto jej můžeme řadit mezi dynamická vyšetření. Nukleární magnetická rezonance je citlivější než USG ve vyšetření šlach, nicméně se jedná o statickou metodu. RTG vyšetření při diagnostice šlachového poškození dokáže odhalit kostní deformity, které mohou být jak příčinou obtíží, tak i v případě chronických entezopatií jejich následkem. Protože dlouhodobé dráždění v místě úponu šlachy vyvolá změny kostní tkáně.

Diagnostika

Achillova šlacha bývá postižena zejména nesprávnou zátěží. Bolest může být akutní, způsobená nepřiměřenou jednorázovou zátěží, anebo chronická, způsobená dlouhodobým přetížením. Bolest se objevuje nejčastěji přibližně 4-6 cm nad úponem. V tomto místě se nachází i zduření a otok měkkých tkání. Chronický zánět šlachu oslabuje a i málo intenzivní nadměrná zátěž může vést k jejímu přetržení. Jiným příkladem je přetížení Achillovy šlachy v místě úponu na kost. Tato úponová bolest se projevuje přímo v místě úponu na zadní straně patní kosti. Tento typ postižení vzniká zejména u skoků, běhů a doskoků, tj. při výrazně intenzivní zátěži, která je spojená s malým počtem opakování pohybu.

Fibulární (peroneální) šlachy za zevním kotníkem bývají postiženy zejména po úrazech. Šlachy k správné funkci potřebují funkční šlachová poutka, která po úraze neplní svoji funkci. Šlachy při everzi nohy sklouzávají mimo svoji pozici a nadměrně se dráždí.

Šlacha tibialis posterior probíhá za vnitřním kotníkem hlezenního kloubu. Tato bývá přetěžována zejména při plochonoží. Noha s pokleslým vnitřním obloukem přetěžuje jak přímo šlachu, tak její úpon na kost (os naviculare). Chronický zánět vede často k jejímu oslabení a v některých případech i přetržení.

Postižení šlach na noze je široké téma. Vždy je potřeba správně diagnostikovat, jestli se jedná o postižení přímo šlachy a jejího obalu (tendosynovialitis) nebo úponu šlachy na kost (enthesopathia). V oblasti nohy a hlezna probíhá několik svazků šlach, které ovládají jednotlivé pohyby nohy. Nejčastější obtíže jsou na zadní straně v místě Achillovy šlachy. Po úrazech se objevují obtíže na zevní straně za zevním kotníkem (peroneální neboli fibulární šlachy). Na vnitřní straně nohy v místě vnitřní podélné klenby se často objevují obtíže při plochonoží z přetížení šlachy musculus tibialis posterior.

Postižení šlach nohou

  • Facebook - Grey Circle
  • Google+ - Grey Circle

© 2016 ORTOPEDIENOHY.cz