Přední bolestivý syndrom hlezna

Přední impingement syndrom (Anterior Ankle Impingement) se projevuje bolestí na přední straně hlezenního kloubu při pohybu. Obtíže se projevují při běžné zátěži a zhoršují se dorzální flexí hlezna. Syndrom je způsoben útlakem a drážděním předního okraje holenní kosti a krčku hlezenní kosti. Při pohybu se přední hrana dostává do příliš těsného kontaktu s krčkem hlezenní kosti. Většinu pacientů tvoří lidé s artrózou hlezenního kloubu, kdy se na okraji kloubních ploch vytvořily výrůstky (osteofyty) a tyto pak způsobují obtíže. Druhá skupina je tvořena aktivními pacienty s výraznými pohybovými nároky (tanečníci, běžci atd.), kteří přetěžují hlezenní kloub a mají nevhodný poměr mezi kloubními plochami. Často v obou skupinách přispívá k syndromu ztuhlé lýtkové svalstvo.

Anterior ankle impingement
Anterior ankle impingement
Diagnostika

Základem diagnostiky je vyšetření lékařem. Lékař vyšetřuje hlezno zejména pohmatem a pohybem. Bolest se objeví na přední straně hlezna při maximální dorsální flexi hlezna a zhoršuje se tlakem na špičku, kterou lékař tlačí směrem k bérci. Důležité je vyšetření i lýtkového svalstva. Toto vyšetření se provádí na vyšetřovacím lůžku a lékař opět tlačí špičku nohy k bérci při nataženém a ohnutém kolenním kloubu. Pokud je rozdíl v hybnosti hlezna závislý na ohnutí kolena, tak jsou lýtkové svaly nevyváženy a můžou způsobovat obtíže. Chůze je bolestivá, zejména ve fázi odrazu.

Rentgenový snímek je důležitý pro správnou diagnózu. Snímky zobrazují případné degenerativní změny hlezenního kloubu a pozici kostí hlezna. Na předním okraji holenní kosti anebo v místě krčku hlezenní kosti může být výrůstek kosti (osteofyt), který je typický pro tento bolestivý syndrom.

Nukleární magnetická rezonance (NMR) se používá v případech, kdy fyzikální vyšetření a RTG snímky nevedou k přesné diagnóze. Na snímcích NMR je možné vidět otok hlezna, změny na chrupavkách kloubních ploch a kloubních vazech. Pro dráždění okrajů kloubních ploch je typický otok přilehlé kostní dřeně, který je patrný pouze na NMR snímcích.

Konzervativní terapie

V akutním stádiu je na místě klidový režim. Pacient musí být poučen o správné zátěži a musí mu být vysvětlen princip dráždění hlezna. Velmi účinná je fyzioterapie, která je zaměřená zejména na skupinu pacientů s artrotickým postižením hlezna. Fyzioterapie by se měla rovněž soustředit na lýtkové svalstvo a nemocný by měl být instruován o technikách stretchingu (protahování) těchto svalů. V místě bolesti se používá ultrazvuk, techniky měkkých tkání a cvičení. Úlevu od potíží lze dosáhnou i nízkým podpatkem na chůzi, ale tato technika vede následně k zvýšení napětí lýtkového svalstva. Nesteroidní antirevmatika lez předepsat k snížení zánětu kloubu a odstranění bolesti.  Rovněž tak injekce steroidní injekce zmírňují projevy syndromu a můžou vést k dlouhodobé úlevě.

Operační terapie

V případě, kdy konservativní metody léčby nevedou k uspokojivému výsledku, je na místě operační zákrok. Operace se provádí většinou artroskopicky, kdy se ze dvou malých vstupů do kloubu zavádí optický nástroj a artroskopická fréza. Pod kontrolou zraku se odstraňuje přední okraj holenní kosti i kostním výběžkem a také výběžky z hlezenní kosti. Zákrok odstraňuje také zánětlivou tkáň, která vznikla v důsledku dráždění. V případech, kdy je syndrom způsoben nadměrným napětím lýtkového svalstva a není způsoben nevhodným tvarem kloubních ploch, provádí se také uvolnění lýtkového svalstva. Příkladem je uvolnění m. gastrocnemius medialis.